Vyúčtování

V průběhu trvání nájemního stavu se hradí nájemné a zálohy na služby. Zároveň se různé služby spotřebovávají, a pronajímatel je jejím poskytovatelům hradí. Při vyúčtování se tak porovnají uhrazené zálohy a skutečně spotřebované náklady, jejichž výše nemohla být dopředu známa. Tímto porovnáním pak vznikne přeplatek nebo nedoplatek, jehož uhrazením se dokonale srovná částka peněz vybraných od nájemníka s částkou peněz zaplacených dodavatelům. Nájemník tak zaplatí přesně tu částku, jakou na službách konzumoval, ani o korunu míň, ani o korunu víc.

Zaslaný dokument vyúčtování obsahuje veškeré údaje relevantní ke spotřebě a cenám služeb nájemníkem konzumovaným.

Pod hlavičkou je identifikace objektu, na který se dokument vztahuje, a zúčtovací období. To je společné pro celý dům, eventuálně je zkrácené, pokud nájem nastal později nebo skončil dříve.

V tabulce dále je identfikace konkrétní bytové jednotky a nájemníka, včetně detailu plochy bytu a počtu ubytovaných osob, protože z těchto údajů se mohou některé náklady vypočítávat. Typicky vytápěná plocha nebo spotřeba vody tam, kde nejsou osazeny podružné vodoměry.

V další tabulce jsou uvedeny odečty měřidel, které jsou k danému bytu evidovány, například podružné vodoměry nebo elektroměry. Z tabulky vyplývá spotřeba daného bytu a jednotková cena, tak jak je rozebráno v otázce "Proč platím tak vysokou částku za jednotku vody?". Pokud je třeba, může být jednotková cena upravena na vhodnější hodnotu přesunutím vnitřních nákladů domů do pole Korekce, pro výpočet "ztracených" kubíků.

V další tabulce je proveden výpočet záloh a skutečných nákladů, dle jednotlivých služeb. Je zde zobrazeno, kolik z předepsaných záloh mělo připadnout na jakou službu, kolik na danou službu bylo skutečně zahrnuto a kolik sluba skutečně stála. V posledním sloupci je navrženo, kolik by mělo na službu připadnout z budoucích záloh.

Pod tabulkou je proveden celkový výpočet, kolik služby za nájemníka stály, kolik bylo skutečně vybráno na zálohách, a jaký rozdíl se tak vytvořil, zda přeplatek nebo nedoplatek. Následuje textace o způsobu vyrovnání tohoto rozdílu a návrh výše záloh na služby pro příští období.

Poslední tabulka shrnuje způsob uhrazení případného nedoplatku a nový předpis úhrad nájmů a služeb pro příští období.

Když se podíváte na fakturu od vodáren, zdá se to jednoduché. Oznámená cena vodného a stočného je např. 98Kč za kubík, neboli metr krychlový, neboli m3. Mělo by tedy stačit vynásobit tuto cenu počtem spotřebovaných kubíků a dostaneme cenu do vyúčtování. Tak proč potom moje cena vychází třeba na 130Kč za kubík?

Problém je, že oznámená cena vodáren je cena na vstupu do objektu, a nezahrnuje náklady generované uvnitř domu. Typicky jsou těmito náklady ztráty na vedení, nepřesnosti měřidel, ale třeba také černý odběr. To jsou všechno důvody, proč součet spotřeb jednotlivých podružných vodoměrů, neboli spotřeba všech bytů, nedává stejné číslo jako spotřeba hlavního vodoměru, neboli spotřebu celého domu. I když by to tak v ideálním případě mělo být.

Z tohoto důvodu se tento typ služeb vyúčtovává složitější metodou. Namísto jednotkové ceny za m3 se vezme celková cena, která byla vodárnám za zúčtovací období zaplacena. A tato celková částka se vydělí spotřebou všech bytů. Tedy množstvím kubíků, které byly spotřebovány na všech podružných vodoměrech. Tak dostaneme cenu za kubík uvnitř domu, tedy po zahrnutí zmíněných nákladů uvnitř domu. Teprve tato jednotková cena se pak násobí spotřebou jednotlivých bytů a získá se tak celková cena vodného pro jednotlivé byty.

To je důvod, proč je ta jednotková cena tak rozdílná. Faktem však zůstává, že tento způsob výpočtu je naprosto spravedlivý. Ve správném poměru mezi nájemníky rozděluje cenu, která byla za dům skutečně zaplacena.

Každý distributor energií a médií má svoje personální a technické kapacity, a svoje termíny, kdy technici v terénu obcházejí určité území a provádí odečty měřidel spotřeby. Takže není možné sesynchronizovat odečty vody, elektřiny a plynu najednou. Každý dodavatel posílá faktury jindy. Ani pronajímatel nemá kapacity na to, provádět vyúčtování několikrát ročně, pokaždé, když přijde nějaká faktura.

Proto zákon č. 67/2013 Sb. uvádí, že "skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období", což je za rok. Bez ohledu na to, kdy přišla faktura za jakou službu. Do vyúčtování se zahrnuje skutečná výše nákladů a záloh, jak praví zákon. Takže není rozhodné, kdy jaká faktura dorazila. Před i po jejím uhrazení se platí zpravidla měsíční zálohy, jejichž součet za zúčtovací období je spolu s nedoplatkem či přeplatkem faktury do nákladů zahrnut. Tímto mechanismem je zajištěn spravedlivý výpočet celkových ročních nákladů a je tak jedno, jestli faktura byla posledním nákladem, nebo jen jedna z plateb v průběhu období.